Standard FCI dobrmana - jak vypadá ideální dobrman

Co je FCI Standard č. 143

FCI (Fédération Cynologique Internationale) je mezinárodní kynologická organizace sdružující 98 členských zemí. Standard č. 143 je oficiální popis plemene dobrman - dokument, který definuje, jak má ideální dobrman vypadat, pohybovat se a chovat se.

Standard pochází z Německa (země původu plemene) a jeho poslední revize proběhla 17. prosince 2015. Slouží jako měřítko pro rozhodčí na výstavách, chovatele při výběru párů a chovatelské kluby při stanovení podmínek chovu. O vzniku plemene se dozvíte v článku o historii dobrmana.

Důležité: Standard popisuje ideál - žádný pes nesplňuje všechny body dokonale. Rozhodčí hodnotí celkový dojem a poměr předností a nedostatků. Pes s jednou menší vadou může být výborný, pokud jinak vyniká.

Celkový vzhled a proporce

Standard definuje dobrmana jako středně velkého, svalnatého a elegantního psa. Klíčové je slovo „elegantní” - dobrman nemá být hrubý ani těžkopádný, ale ani příliš lehký nebo chrtovitý.

Proporce těla: Trup by měl být téměř čtvercový - délka těla (měřená od hrudní kosti po sedací hrbol) nesmí přesáhnout výšku v kohoutku o více než 5 % u psů a 10 % u fen. Poměr blízký 1:1 zajišťuje typický kompaktní, atletický vzhled.

Výška v kohoutku: Psi 68–72 cm (ideál 70 cm), feny 63–68 cm (ideál 65 cm). Odchylka nad nebo pod tímto rozmezím je vylučující vada.

Hmotnost: Psi 40–45 kg, feny 32–35 kg. Hmotnost musí odpovídat výšce - příliš těžký pes je hrubý, příliš lehký postrádá substanci.

Kůže: Těsně přiléhající na celém těle, dobře pigmentovaná. Žádné záhyby ani volná kůže.

Hlava - klín, oči a uši

Hlava je jedním z nejdůležitějších znaků plemene. Standard vyžaduje silnou, dlouhou hlavu připomínající tupý klín při pohledu shora i ze strany.

Lebka: Při pohledu zepředu rovná, bez bočního vyklenutí. Horní linie lebky a horní linie čenichu by měly být rovnoběžné (paralelní roviny). Stop (přechod čelo–čenich) mírný, ale znatelný.

Čenich: Poměr délky čenichu k délce lebky je přibližně 1:1. Čenich je široký a hluboký, s dobře otevřenými nozdrami. Pysky těsné, přiléhající k čelistem.

Chrup: Nůžkový skus, 42 zubů (20 nahoře, 22 dole). Předkus, podkus a chybějící zuby jsou vady - chybí-li více než 1 premolár, je to vylučující. O péči o zuby a prevenci zubního kamene píšeme podrobně.

Oči: Střední velikosti, oválné, tmavé. U hnědých dobrmanů mohou být o něco světlejší. Světlé, kulaté nebo příliš velké oči jsou vadou.

Uši: Standard povoluje pouze přirozené (nekupírované) uši - vysoko nasazené, přiléhající k lícním kostem. Kupírování je v ČR a většině zemí EU zakázáno od roku 2004 (zákon č. 246/1992 Sb., novela č. 77/2004 Sb.).

Tělo - kohoutek, hřbet, hrudník a ocas

Tělo dobrmana musí vyjadřovat sílu a vytrvalost bez ztráty elegance.

Kohoutek: Nejvyšší bod těla, výrazný a dlouhý. Dobře vyvinutý kohoutek určuje správné nasazení krku a hřbetu.

Hřbet: Krátký a pevný. Od kohoutku se mírně svažuje k zádi. Dlouhý nebo propadlý hřbet je vada - narušuje mechaniku pohybu.

Bedra: Široká a svalnatá. Propojují hřbet s pánví a přenášejí sílu ze zadních končetin.

Hrudník: Hluboký (sahá přibližně k loktům), moderně široký. Žebra mírně klenutá. Příliš soudkovitý hrudník omezuje pohyb, příliš plochý snižuje kapacitu plic. Obvod hrudníku by měl přesahovat výšku v kohoutku o cca 15–18 %.

Břicho: Výrazně vtažené - typická „tucked up” linie. Podtržuje atletický vzhled.

Ocas: Vysoko nasazený, přirozený (nekupírovaný). V klidu volně svěšený, v pohybu mírně nad linií hřbetu. Kupírování je v ČR zakázáno - na výstavách FCI se hodnotí pouze přirozený ocas.

Končetiny a pohyb

Správná stavba končetin je klíčová pro pohyb - a pohyb je to, co rozhodčí hodnotí jako první.

Přední končetiny: Rovné a rovnoběžné při pohledu zepředu. Lopatka svírá s pažní kostí úhel cca 105–110°. Lokty těsně přiléhající k hrudníku, nevytočené. Předloktí rovné, silné, svislé.

Zadní končetiny: Rovnoběžné při pohledu zezadu. Stehno široké a svalnaté. Kolenní kloub dobře úhlovaný (cca 130°). Hlezno (hock) nízko posazené, krátké a svislé - zajišťuje efektivní odraz.

Tlapky: Krátké, sevřené, klenuté (kočičí tlapka). Polštářky tvrdé a odolné. Paspárky tmavé.

Pohyb (klusový mechanismus): Dobrman má pružný, elegantní, prostorný klus. Přední a zadní končetiny se pohybují rovnoběžně (bez vybočení). Zadní končetiny zajišťují silný odraz, přední sahají daleko dopředu. Hřbet zůstává pevný a stabilní. Špatný pohyb (kráčivý, semínkový, křížení) diskvalifikuje i jinak pěkného psa.

Srst a zbarvení

Srst dobrmana je jednou z jeho nejcharakterističtějších vlastností - krátká, tvrdá, hustá a těsně přiléhající k tělu. Bez podsady.

Povolené barvy: Standard uznává pouze dvě barvy: černou s rezavými (tan) znaky a hnědou s rezavými znaky. Znaky musí být jasně ohraničené a nachází se na čenichu, nad očima, na hrudi, na předních a zadních končetinách, pod ocasem a na vnitřní straně stehen. Podrobný rozbor všech barev dobrmana najdete v samostatném článku.

Vyloučené barvy: Modrá (zředěná černá) a isabela (zředěná hnědá) jsou vyloučeny z chovu v FCI - jsou spojeny s CDA (Color Dilution Alopecia). Bílá (albinismus) je genetická vada, neuznávaná žádnou organizací.

Kvalita srsti: Srst musí být lesklá, hladká a rovnoměrně rozložená. Vlnitá, dlouhá nebo řídká srst je vadou. Dobrman nemá podsadu - proto špatně snáší zimu a není vhodný pro celoroční venkovní chov.

Vylučující a vyřazující vady

Standard rozlišuje mezi vadami (snižují hodnocení) a vylučujícími vadami (pes nemůže získat výbornou známku nebo je vyloučen).

Vyřazující vady: Bázlivost, nervozita, agresivita. Výrazné odchylky od pohlavního typu (zženštilý pes, mužný vzhled u feny). Žluté (dravčí) oči. Předkus, podkus, chybějící zuby.

Vylučující vady: Kryptorchismus (nesestouplá varlata). Bílé skvrny. Výrazně odchylná výška (pod nebo nad povolený rozsah o více než 2 cm). Žlutá barva očí. Deformity čelisti.

Povaha: Standard explicitně vyžaduje, aby dobrman byl „přátelský a mírumilovný, v rodinném kruhu velmi oddaný a milující děti”. Nervózní, bázlivý nebo bezdůvodně agresivní pes nesplňuje standard - bez ohledu na to, jak vypadá.

Důležité pro kupující: Pokud si kupujete dobrmana s ambicí na výstavy, požadujte, aby chovatel měl psy hodnocené ve třídě výborných nebo alespoň velmi dobrých. Zeptejte se na konkrétní výstavní výsledky rodičů - tituly jako CAC, CACIB, BOB.

Výstavní vs. pracovní linie - v čem se liší

V rámci FCI standardu existují dvě chovatelské filosofie, které vedou k odlišným typům dobrmanů - i když oba by měly splňovat stejný standard.

Výstavní linie (show line): Důraz na exteriér - správné proporce, kvalitu srsti, výraz, eleganci pohybu. Psi bývají o něco mohutnější a klidnější. Chovatelé se zaměřují na body standardu hodnocené na výstavách. Pracovní zkoušky plní, ale nejsou primárním cílem.

Pracovní linie (working line): Důraz na výkon - pud, drive, odvahu, vytrvalost, ochotu k práci. Psi bývají o něco lehčí a sušší s výraznějším temperamentem. Chovatelé testují psy v IPO/IGP (sportovní kynologie), ZVV (zkoušky z výkonu) a bonitaci.

Co je lepší? Záleží na tom, co od psa očekáváte. Pro rodinu bez pracovních ambic je výstavní linie klidnější volba. Pokud chcete dělat IPO, záchranářství nebo služební výcvik, pracovní linie nabídne víc drivu. V ČR většina chovatelů kombinuje obojí - čistě „výstavní” nebo „pracovní” linie jsou spíše výjimkou.

Chovatelský řád v ČR: Český dobermann klub vyžaduje od chovných psů bonitaci (posouzení exteriéru + povahový test) a pracovní zkoušky minimálně ZZO. To zajišťuje, že i výstavní psi musí prokázat základní pracovní vlastnosti - a naopak pracovní psi musí splňovat exteriérový standard.

Jak rozhodčí hodnotí na výstavě

Pokud uvažujete o výstavách s dobrmanem, pomůže vám vědět, na co se rozhodčí zaměřují.

Postup hodnocení: Rozhodčí nejdřív pozoruje psa v postoji (stoj na volném vodítku) - hodnotí proporce, výraz, celkový dojem. Pak psa ohmatá (zuby, svalstvo, varlata u psů). Nakonec hodnotí pohyb v klusu - zezadu, zepředu a ze strany.

Známky: Výborná (V), Velmi dobrá (VD), Dobrá (D), Dostatečná, Nedostatečná. Pro chov v ČR je potřeba minimálně VD.

Na co rozhodčí nejvíc koukají: Celkový typ a proporce (50 % dojmu). Hlava a výraz (specifický pro plemeno). Pohyb v klusu (mechanika, prostornost, pružnost). Kondice a svalstvo. Temperament a chování v ringu.

Typické chyby na výstavách: Pes v špatné kondici (příliš tlustý nebo příliš hubený). Nervozita nebo bázlivost (pes se krčí, utíká od rozhodčího). Špatný handling - psovod neumí psa předvést v postoji nebo klusu. Chybějící zuby (chovatel o tom neví, protože nepočítal).

Tip: Než přihlásíte dobrmana na výstavu, navštivte několik výstav jako divák. Pozorujte, jak zkušení handleři předvádějí psy. Případně si najděte handlera nebo zkušeného výstavního chovatele, který vás provede přípravou.